-
Nejnovější
-
Různí lidé
-
Období
Láďa, bezdomovec, Brňák jak hrom, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Tam sedí dva chlápci a jeden na to: „Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.”
Láďa se nevzdává a říká: „Chlapi, ale já se znám s Klausem.”
Oni: „To ti tak žerem.”
Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, pokecají, takový ty fráze, jako jak se má Livie, nebo tak co, kdy zase zajdem na hrba. Ti dva jako že no a co, Klause u nás zná každý. Nereagujou.
Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.”
Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle. No a zas nic, ti dva nereagujou.
„Láďo, práci nedostaneš.”
Tak Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s papežem.”
Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá: „Nazdar Benedikte!”
Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na hrudník, oči vykulené.
Láďa na ně kouká: „To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?”
„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co támhle stojí vedle Ládi?”
Další vtipy z kategorie
„Ale já žádné prášky neberu,” brání se policistům z protidrogového známý dealer.
-
+


25. 12. 2011
Zákazník přijde do potravin a žádá půlku hlávky salátu. Prodavač mu ji nechce dát, že prodávají jen celé hlávky, ale zákazník je neodbytný, tak se jde zeptat vedoucího.
„Šéfe, ňákej debil chce půlku hlávky salátu.”
Najednou zjistí, že zákazník stojí za ním, tak se snaží rychle situaci zachránit: „A tadyten pán by chtěl tu druhou.”
Vedoucí svolí, a tak zákazník dostane žádanou půlku, ale zavolá si ještě prodavače k sobě.
„Líbilo se mi, jak jste zareagoval. Jste pohotový. Ale máte moravský přízvuk. Odkud jste?”
„Z Ostravy.”
„A proč jste v Ostravě nezustal?”
„Ale, co tam? Tam jsou jen same kurvy a horníci.”
„Znam Ostravu, moje žena je z Ostravy.”
„Fakt? A kde fárá?”
-
+


25. 12. 2011
Potkají se dva Pražáci v metru: „Čau, kam jedeš?”
„Do Brna.”
„Metrem?!”
„No, vystupuju na Českomoravský.”
-
+


25. 12. 2011
Paní baronka Weinsteinová pořádá večírek při příležitosti svého vstupu do společnosti. Vše, jak se zdá, pokračuje k úplné spokojenosti, ale náhle, zrovna když se podává káva, rozpačitý šum mezi dámami: „Paní baronko, u vás se kostky cukru nabírají z cukřenky prostě rukou?”
„No jistě, co by na tom mělo být zlého?”
„No víte, paní baronko, ono to není zrovna apetitlich, když pánové jdou na záchod, no a pak na ten cukr sahají.”
„Ach tak, ale co s tím?”
„Nejlepší věc, co můžete udělat, je pořídit kleštičky, nejlépe stříbrné.”
Baronka slíbí toto nedopatření napravit. A zanedlouho se u ní opět schází vybraná společnost na večírku: „Ale paní baronko, co to má být. Kde jsou ty kleštičky?”
„Jen se račte zajít podívat na pánský záchod - tam jsou v plné připravenosti.”
-
+


25. 12. 2011
„Škola, základ života,” cituje ve společnosti zámožný podnikatel. „Tak jsem ji klukovi koupil.”
-
+


25. 12. 2011
Někde ve Vysokých Tatrách: „Ej, bača, pěkný kožuch máš. Kdes ho sehnal?”
„Od partizánů.”
„Ej, moc pěkný. Dej mně ho.”
„To tak, sám si zastřel!”
-
+


25. 12. 2011
Chytí Ostravák zlatou rybku.
„Pusť mne a splním ti tři přání.”
Tak horník rybku pustí a povídá: „Já chci, aby takové industriální skvosty, jaké jsou v Ostravě, byly i v Praze.”
Stane se tak, načež druhé přání zní: „Teď chci, aby tam dělali i v sobotu a v neděli.”
„Tak, už tam dělají i v sobotu a v neděli,” povídá ryba a už netrpělivě čeká na poslední, třetí přání.
A havíř na to: „Kurva, dyť já chcu být Pražák!”
-
+


25. 12. 2011
Co je noční můrou narcisty?
Být štěstím celý bez sebe.
-
+


25. 12. 2011
Jaký jazykolam mají nejradši feťáci?
„Tři sta třicet tři stříbrných stříkaček...”
-
+


25. 12. 2011
„My na vesnici vstáváme se slepicema,” vypráví dceři stará Otrokářová.
„To my tady ve městě s popelářema.”
-
+


25. 12. 2011